Podzimní cesta

výroční zpráva a sborník 2000

Podzim se schyluje, do Lípy dýchá,
to Démon přijíždí, polehku jen.
Pod rouchem soumraku do města vniká.
Zničit chce obec tu, přivést ji vplen.

Sdružení Lípa 2, toť mu trn v oku,
chtěl by mu učinit přítrž, a hned!
Proradně meč chladný tiskne si k boku.
V Lípě dnes nastane noc plná běd.

Lípu však, sdružení, věrně kdos hlídá,
Démona čeká jen potupná smrt.
Rozhodným pohledem soudu jej vydá -
revizní komisař. Právem je hrd.

Démon juž zahuben. Osvěta kvete,
výletů po vlasti též hojných jest.
Duše tak členů všech vhodně se hněte,
neb cíl je mystický: spásu jim nést.

Lípo 2, sdružení, rozkvétej dále!
Záštitou členů všech věrnou se staň!
Ve stínu květů a větvic svých stále
mízou nás obdařuj a zlého chraň!

Komentář: Báseň volně navazuje na cyklus o Podzimním Démonovi, autorův oblíbený (a přiznejme, že jediný). Zahajuje expozicí: příjezdem Démona do České Lípy jednoho podzimního dne. Ze zmínky o lehkém oděvu Démonově ve druhém verši dovodíme, že podzim je teplý. Již se smráká. Do takové doby se nejlépe hodí obskurní záměr - zničení občanského sdružení Lípa 2 (jak upřesňuje druhá sloka). Démon je pevně rozhodnut neodkladně skoncovat s tímto dle něj zkázonosným sdružením. Je na to patřičně připraven: meč je jistě ostrý a dobře nabroušen. Avšak Démon ještě neví, co na něj čeká, jaký protivník stojí mu v tvář. Je to nynější revizní komisař Lípy 2, sám autor básně, který se zde staví do role neomylného soudce a moralisty. Ví o svých schopnostech, a tak postačí jen pohled, a Démon sám odevzdává se do rukou spravedlnosti. Můžeme zde jen usuzovat, že pohled komisaře byl tak silný, že Démon, byť si vědom toho, že jej čeká již jen zmar, přesto vnitřně usebrán obrácen odchází se udat; to jsou však jen čiré spekulace. Jisté je, že Démon je pokořen. Jakoby celému sdružení spadl kámen ze srdce! Nastává barvitý popis aktivit sdružení, mezi nimiž neopomeňme zmínit péči o duchovní stránku jeho členů, která s ohledem na eschatologickou finalitu je v rámci ekonomie spásy ontickou součástí mysteria salutis člověka, jenž je homo viator. Vrcholem básně je monumentální apoteóza Lípy 2: chválou celému sdružení a vší jeho činnosti se autor zároveň klaní přírodě a plodnosti. Výzvou k ochraně od zlého báseň končí.

Jiří H. Dvořáček