Zpráva revizního komisaře o činnosti a kontrole hospodaření sdružení

schválená 4. členskou schůzí dne 30. srpna 2003, usn. č. 4/4

1. Účetnictví

Je zcela průkazné. Jelikož jde o velmi náročnou a zodpovědnou činnost, minulá členská schůze rozhodla odměnit účetní sdružení velkou čokoládou s celými lískovými oříšky; je to však jen nepatrná satisfakce za práci, kterou účetní odvádí. Odměna byla úspěšně předána; to, jak s ní bylo naloženo, však už není v kompetenci revizního komisaře.

Co se týče darů pro sdružení, je třeba věnovat patřičnou pozornost vyplňování příslušných formulářů pro finanční úřad: čistý štít sdružení a vláda práva - toť náš lex armata!

2. Hospodaření

Kladný hospodářský výsledek nadále pokračuje: jsme v černých číslech! Protože přebytek sdružení nezadržitelně roste, bylo rozhodnuto o předplatném časopisu National Geographic (čti "Nešnl džiogrefik"), který je archivován na nově vytvořeném sekretariátu sdružení a tam k prezenčnímu studiu k dispozici členům sdružení.

3. Vnitřní předpisy sdružení

Nelze než s uspokojením konstatovat, že spisový a skartační řád byl úspěšně přijat. Sdružení má též zavedenou spisovou službu, kterou zajišťuje sekretariát sdružení, v čele s nově jmenovaným ředitelem sdružení. Úkolem sekretariátu je přijímání písemností, jejich opatřování číslem jednacím, distribuce písemností příslušným zpracovatelům, a také archivní služba. Sekretariát dále pečuje o majetek sdružení nacházející se v sídle sdružení (pamětní plaketa a cedule na hlavní bráně sdružení).

4. Z činnosti

Jak s předchozích odstavců patrno, revizní komisař důsledně kontroluje činnost veškerých složek sdružení. Je však nutno se ptát: Kdo kontroluje revizního komisaře? Revizní komisař proto cítí povinnost vydat, a to v souladu s článkem VII odst. 3 písm. d) stanov, počet ze svých činů na poli sdružení.

Příkladmo komisař uvádí poslední výpravu děhylovské větve sdružení, která se uskutečnila dne 14. srpna 2003 pod jeho přímým vedením. Jednalo se o návštěvný výlet za sympatizantem sdružení soudcem Kamradkem, a to do Bad Gräfenbergu (česky Lázně Jeseník), místa jeho ozdravného pobytu.

Poté, co po nástupu do vlaku komisař nejprve uděloval po patnáct minut odborné rady průvodčí neznalé přepravních podmínek, již cesta pokračovala nerušeně: poklidné házení osamoceného vozu na mezinárodní trati, hranice, o níž se lze jen domnívat, kde přesně leží, a pak už vjezd na území našich severoukrajinských sousedů - do perličky uprostřed zeleně a lesů, malebného místa snění a rozjímání: stanice Głuchołazy. Ve vlasti svých pradědů bylo kosmopolitnímu komisaři eumoricky. Po krátké zastávce vlaku (zřejmě způsobené problémy s orientací v cizím prostředí) a se slzou v oku, opustil se znatelnou úlevou rodnou "ojczyzne" a po půl hodině jízdy ho již vítal staroslavný Gräfenberg. Kroky komisařovy vedly pak už přímo do lázeňského areálu na kopci. Cestou vzhůru nezaujatě prodlel u památníku upálených čarodějnic, uhasil poslední doutnající polínka a s vědomím dobře vykonané práce a s lehkým srdcem šel vstříc přátelskému setkání.

Po neformálním přivítání na lázeňských schodech, soudce a komisař uctili sochu Hygijinu (v dynamickém pojetí Myslbekově) a pak se za vzrušující diskuse vydali na prohlídku různých, pohříchu vyschlých pramenů a zřídel, nesoucích jména vždy některé z balkánských zemí, a tvořících tak tzv. balkánskou stezku. Okruh vyvrcholil shlédnutím přírodní Priessnitzovy sprchy (s původně pohozenými Mistrovými svršky) a pak se již návštěvníkům rozevřela panoramata "hydropatických skal" - labilně uložených kamenů připomínajících neurotickým pacientům, že nejsou v přírodě sami. Poté, co soudce pozřel lehký lázeňský obídek (komisař se nasytil z vlastních zásob), oba přátelé opustili hydropatické hosty a ubírali se k cíli výletu - k jeskyni Na Pomezí (jedná se o vápencový podzemní útvar s celoroční teplotou + 7 oC, tedy lehký svetřík není k zahození). Snoubily se tu přírodní krásy s lidskou tvořivostí: jeskyně byla umělecky dotvořena krápníky přesazenými či uměle nalepenými, nechyběly ani citlivě umístěné betonové sloupy (tzv. betonity a betonáty). Celkový estetický dojem ovšem kazil infantilní výklad průvodkyně a výkřiky hloupých turistů. Na zpáteční cestě opět soudce a komisař s bystrostí sobě vlastní odhalovali problémy dnešních dnů a nalézali jejich vhodná řešení.

Návrat do lůna Priessnitzova završil doušek lahodného piva a krátký odpočinek v budově sanatoria. Cesty přátel se pak rozpojily na nádraží: po chvilce duchovního dojetí soudce odešel do kina, komisař pak z náručí Pradědova vydal se k domovu.

Nelze též nezmínit snahy komisařovy o stále lepší mediální obraz sdružení. Do povědomí veřejnosti, hlavně křesťanské, se sdružení dostává díky jisté redaktorce rádia Proglas, vůči níž angažovanost komisařova prostě nezná mezí. Svým vrozeným šarmem a několika drobnostmi (zejména pamětihodným čajem "Ingolstadtská dunajská směs" - dárkem z pracovního nasazení) pronikl komisař do samotné "kuchyně" vysílání, kde nahlédl takřka "pod pokličku" rozhlasového řemesla. Za zavřenými dveřmi studia, při vypnutých mikrofonech a zatažených závěsech sdělil redaktorce důvěrné informace o sdružení, hlavně o sobě a své práci, a navrhl zprostředkovat oficiální rozhovor s prezidentem. Redaktorka, zaskočena rezolutní jemností návrhu s osobním podtónem, si ale - jistě pro svou zaneprázdněnost - ponechala čas na rozmyšlenou. Zůstává nicméně redaktorka v zorném poli komisařově a předmětem jeho sublimních úmyslů. Křesťané však o našem sdružení prozatím z rádia Proglas neuslyší.

5. Závěr

Přes zdánlivě temporálně negativní zakončení bodu 4) je zcela nepochybné, že sdružení se rozvíjí jak růžové poupě na bodláku. Vliv sdružení na všechny části společnosti je tak pozitivní, že to nelze ani slovy vyjádřit. Jeho působení jde tak daleko, že hranice států ztrácejí svůj význam: sdružení proniklo do Anglie, zanechalo stopu v Německu a jeho sláva se - a to zvlášť důkladně - šíří i v Itálii: je jen otázkou, zda právní řády Republiky italské a Vatikánu vůbec připustí něco tak pozitivního a přitom občas i zbožného. Noví členové z řad kongregací nejsou čirou spekulací. A tak přímá účast komisařova na modlitbě růžence v kapli Rádia Vatikán na jaře 2003 spojená s potřesem rukou s kardinály z nejvlivnějších - Ratzingerem a Kasperem (jak dokládá přiložený bulletin, str. 11) jistě přinese hojné plody: plody, které neuvadnou.

Jiří H. Dvořáček, revizní komisař